825-330-gratisography-210h

TIP#661: Jak Facebook (a jiní) přijdou na to, že tam nahrávám věci, které tam nahrávat nemám?

Facebook, Twitter, YouTube a všichni ostatní (co je řadíme do sociálních médií, sítí, ale prostě i do online služeb) fungují na základě nějakých těch Pravidel užívání. Říkali jsme si o nich něco například v Co je cenzura? A co cenzura není, ač tomu tak lidé říkají?. Ale podstatnější je Facebook vám kdykoliv může zablokovat či smazat účet. Co to bude znamenat a co s tím? (kde si Facebook můžete nahradit libovolnou jinou online službou), protože to ukazuje na jediné podstatné – Pravidla umožňují Facebook (a ostatním) dělat co se jim zlíbí s uživateli.

Jak vlastně Facebook (a jiní) přijdou na to, že jste tam nahráli něco, co tam být „nemá“? A berme teď chvíli vše jako reálně něco, co by na Internetu a sociálních sítích být nemělo, ať už jde třeba a pornografii, násilí, nevhodnou nahotu, rasistické projevy, pronásledování dalších lidí, prodej drog či zbraní a podobně.

Řešení je jednoduché, až na velmi nepatrné výjimky v podobě možnosti automaticky detekovat určitý obsah podle klíčových slov či obsahu obrázků, je vše založená na udávání, nahlašování, ostatními uživateli. Prostě pokud nahrajete na Facebook fotku někomu se nelíbící, ten ji nahlásí jako „nějak“ závadnou. Pokud se takových lidí najde víc (a to je důležité), tak Facebook zasáhne. Stejně jako „jedna vlašťovka jaro nedělá“, jedno nahlášení taky k ničemu moc nebude.

10 sekund na posouzení

Problematické na tom zásahu je, že většina zásahů buď vůbec není řešena živým člověkem nebo je řešena člověkem, který nemá nejmenší ponětí o co jde. Nějaký ten nešťastník z Indie či Bangladéše má okolo 5 až deseti sekund na to, aby „posoudil“ zda věc co vidí na displeji je v rozporu s Pravidly (což je taky důležité, neřeší zákony, neřeší legálnost, etičnost, vhodnost, prostě řeší nějaká reálná pravidla). A musí velmi rychle kliknout na „nechat“ nebo „smazat“. Pokud to bude dělat příliš pomalu, nebude plnit drastický plán a ten dolar za hodinu (a možná ani to ne) prostě nedostane.

TIP: Pokud oněm deseti sekundám nevěříte, tak viz třeba From Hate Speech To Fake News: The Content Crisis Facing Mark Zuckerberg

Je jasné, že tenhle na „bonznutí“ založený přístup je skvělý pokud chcete někoho poškozovat. Stačí dostatečně poctivě a dlouhodobě nahlašovat. Za vymyšlená nahlášení nikomu nic nehrozí. A i kdyby hrozilo, vždy si budou moci zakládat další a další účty.

Víme, že nic neví ale plán se plnit musí

Ve všem tohle hraje dost zásadní roli i to, co bylo již řečeno výše – obsah posuzují lidé, kteří nejenom že neumí Česky (ale tohle platí pro drtivou většinu zemí), ale ani nechápou souvislosti, neznají místní zákony. Řídí se jenom tím, že jim Facebook na několik stran vyjmenoval modelové situace.

A ještě jedna dost podstatná věc tu hraje roli. Každý z těchto posuzovatelů musí plnit plán počtu zamítnutých vs. povolených věcí. Prostě pokud je příliš hodný, málo maže, tak je to podezřelé. Protože on je tam přece od toho, aby mazal.

Mrtvý uživatel, dobrý uživatel

V konečném stádiu to celé končí na tom, že vám něco Facebook smaže (fotku, příspěvek či klidně celý účet) nebo vám prostě dá jenom „ban“ na nějaké činnosti (psaní nových příspěvků například). A jenom výjimečně vám nabídne nějaké ten klikací odkaz, pomocí kterého se můžete odvolat. Vaše odvolání ale opět posuzuje stejný nešťastník se stejným časovým limitem.

Takže, chcete-li to nějak shrnout, na (nejenom) Facebooku to funguje na udáních a pak na tom, že nikoho nezajímá co jste, kdo jste. Hlavní je splnit plán mazání a zákazů. Nějaké odvolání nikoho nezajímá, při 1.7 miliardě uživatelů po celém světě vlastně ani neexistujete.

A protože je to Facebook, tak nemá ani tolik zodpovědnosti jako jiné firmy. Lokální zastoupení prostě neočekávejte. A v USA se s vámi nikdo bavit nebude. Nějaká miniaturní rozvojová země jménem Česko není ekonomicky zajímavá.