TIP#608: Co je to právo na zapomnění?

Právo na zapomnění (v angličtině right to be forgotten) je správný a logický princip dovedení Evropskou Unii do absurdní podoby. Princip je ten, že máte právo na to, že pokud o vás (jako osobě) někde udržuje nějaké informace, tak máte právo na to, aby na základě vaší žádosti tyto informace byly smazány. Prostě pokud nechcete aby na Facebooku (atd) byl váš účet, tak vám v tom Facebook nesmí bránit a požádáte-li, je povinen účet smazat. Opravdu smazat, protože už Facebook víme, že si s mazáním informací nikdy moc hlavu nedělal.

Důležité u práva na zapomnění je, že má chránit soukromí a proto se týká například i informací, které o vás nějaká online služba shromáždila bez vašeho vědomí, vlastní pílí. V praxi zejména všech těch inzertních a stínových profilů, které si na nás firmy jako Facebook, Google, Microsoft (a další) udržují.

Bohužel před pár lety si Evropská Unie usmyslela, že pro uživatele zajíst právo na zapomnění a vymyslela a posléze zavedla povinnost pro vyhledávače, aby z vyhledávání odstraňovaly osobní informace. Netýká se to samozřejmě jenom Google, ale všech dalších vyhledávačů (tedy jak Bingu, tak českého Seznamu) a prakticky i jakýchkolv dalších internetových služeb. V realitě je nejvíce tímto nápadem postižen Google.

V praxi to (u Google) funguje tak, že na Žádost o odstranění z vyhledávání na základě evropských předpisů o ochraně údajů si můžete podat  žádost, aby Google z výsledků vyhledávání odstranil určité výsledky (konkrétní URL), které jsou vázané na vaše jméno (vaši osobu). Formulář je poměrně rozsáhlý a navíc podmínění ověřením totožnosti. Odstranění výsledků je navíc podmíněno tím, že jde o dotaz zahrnující jméno člověka, neměl by to být tedy nějaký „obyčejný“ dotaz, který vede na stránku, kterou chcete před světem ukrýt

Jak to celé nakonec (ne)funguje

Realita po dvou letech existence Práva na zapomnění je, že slouží cenzuře „nehodících se“ novinových i  jiných článků. Ale také to vedlo k tomu, že (zejména) řada novin, začala zveřejňovat přehled článků, které někdo chtěl cenzurovat přes právo na zapomnění. O odstranění výsledků z vyhledávání se totiž provozovatel webu dozví, tedy samozřejmě za předpokladu, že ho Google dokáže kontaktovat. Pokud provozovatel webu ale používá Google Search Console (dřívější Google Webmaster Tools), tak je to velmi jednoduché.

TIP: Jak takové vyrozumění o odstranění vypadá se můžete dozvědět například v A je to tady: Notice of removal from Google Search, Z výsledků Google byl takto ale odstraněn i Klout změnil algoritmus a TOP českého Twitteru se otřáslo.

Vedle cenzury tisku je právo zneužíváno i prostě k odstranění něčeho, co jsou fakta a někdo nechce, aby byla vidět. Tady je nutné připomenout, že Google (a kdokoliv kdo takovéto žádosti může dostávat) musel vybudovat aparát lidí, kteří žádosti posuzují. A je dobré vědět i to, že o tom jak obrovské to celé je, si můžete počíst v Žádosti o odstranění obsahu z vyhledávání na základě předpisů EU o ochraně soukromí.

Zjistíte tam, že za dva roky jde o 1 677 286 webových adres, které chtěl někdo odstranit a 554 502, které Google nakonec odstranil. Jenom v České republice jdeo 22 498 požadavků (adres) a 4 398 odstranění.

Celé je to navíc záhadně přenesení problému odněkud kde je potřeba ho řešit na prostředníka. Pokud někde visí nějaké informace, které nechete aby visely, tak je nutné jejich odstranění, nikoliv jenom odstranění vyhledávače, který je umí najít. Odstranění výsledků z Google totiž neznamená, že ona informace zmizí, ani že ji nikdo nenajde. Právo na zapomnění navíc nefunguje celosvětově a „cenzura“ jim vyvolaná se také liší tím, odkud vlastně hledáte.

2016-09-14 20_22_48-Eduard Piňos - Google Search.png

Poslední co je vhodné dodat? Že pokud ve výsledcích hledání Google na konci stránky narazíte na text „Some results may have been removed under data protection law in Europe. Learn more“ či „Některé výsledky mohly být odstraněny na základě právních předpisů EU o ochraně údajů. Další informace„, tak to znamená, že jste dostali cenzurované výsledky. A protože jste hledali nějaké jméno, tak velmi dobře víte, kdo něco cenzuroval. Budete-li chtít zkusit najít co chybí, tak občas pomůže napsat ono jméno s překlepem.